Poslední kabriolet

Samson

1:Polykám nEasucho a zahřívá mě dH7ech,
říkám si:"TF#mak už toho jednou provždy nH7ech,"
vždyť zase nEepřijde a budu si plH7ést
rafičky hF#modinek a ulice mH7ěst,
nikdy nic nEeřekne a nechce si čF#íst,
když poštou pF#mosílám jí za listem lHist,
a kdyby viděla, tak bude se smEát,
jak růže krHadený stF#mrkám za kabH7át.
R:Poslední kEabriolet, C#mohohBó, jsem já, a jH7e mi sto let,
jsem křeslo s tEíhou hosta, ohohC#mó, od jedné sčBítám do stH7a,
poslední JEuan jsem DC#mon, zvon zvoní "dBon-diri-dH7on"
a hvězdy nad mou hlF#mavou střH7ídají levou-prEavou.
2:Zůstávám sám nad sebou v údivu stát,
z jakýchže dálek lze mít někoho rád,
někdo by plakal, jiný do něma pil,
někomu v počítači náhodou zbyl,
možná nás dělí jen pár směšných pater
a je to něco jako pravidla her,
vždyť každá víra staví do prázdna most,
a spadlých mostů - těch už bylo dost.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:30:40.908+00:00
Výsledky hledání: